DALŠÍ OPTICKÁ ZAŘÍZENÍ:

Dalekohled hvězdářský (astronomický)

Ať už je nám jen blízká romantika nebo je naším koníčkem astronomie, tak k detailnímu pohledu na noční hvězdnou oblohu budeme potřebovat dalekohled. Ten nám umožní sledovat hvězdy, komety či planetky. Jak již bylo naznačeno první větou, při výběru bude tedy záležet na zamýšleném používání dalekohledu. Pro pouhé občasné potěšení oka nebudeme pravděpodobně ani potřebovat hvězdářský dalekohled. Pokud však máme s pozorováním oblohy vážnější záměry, pak bude astronomický dalekohled správnou volbou. Je však dobré mít na paměti, že pořízení hvězdářského dalekohledu není úplně levnou legrací. Dalším důležitým faktorem při výběru také je, kde bude dalekohled používán. Např. při amatérském pozorování z balkonu v přesvětleném městě, odkud se obtížně hledají mlhoviny či galaxie, se stane nejlepší volbou asi dalekohled s průměrem okolo 100 mm a delší ohniskovou vzdáleností, mezi 800 – 1 000 mm. Průměr dalekohledu je spolu se zvětšením nejdůležitějším posuzovaným parametrem hvězdářských dalekohledů.

Nepostačí triedr?

V astronomii najde uplatnění – byť nevelké – i triedr (např. 10×50, 20×60 ). Mluví pro něj nízká cena, snadné použití a poměrně vysoká kvalita obrazu. Dříve platilo – a to bylo jeho největším záporem – že svými vlastnostmi byl předurčen jen na sledování „krátkých vzdáleností“ a při pozorování oblohy se dal prakticky použít jen na Měsíc a blízké objekty na obloze, např. komety. Moderními triedry ovšem můžeme pozorovat i vzdálené vesmírné cíle jako galaxie nebo hvězdokupy. Na ono prohlížení oblohy párkrát za rok je triedr vzhledem k ceně ideální.

Hvězdářský dalekohled – refraktor

Hvězdářské dalekohledy rozlišujeme na čočkové a zrcadlové (refraktory a reflektory). Dokonce se jedná o kritérium, které má velký vliv na výslednou cenu. Čočkové astronomické dalekohledy vychází z přístroje sestaveného Galileo Galileem a označují se jako refraktory. Pozorování s těmito hvězdářskými dalekohledy přináší celkem slušný zážitek za přijatelnou cenu. K dobru se dá tomuto typu přičíst i dobrá manipulace a oproti zrcadlovému i jednoduchost. Nevýhodami jsou u většiny přístrojů převrácený obraz, tvoření „duhy“ kolem sledovaných objektů (což mírně narušuje obraz) a nepraktická délka.

Tento typ astronomického dalekohledu však většinou bohatě poslouží k amatérským pozorováním. Můžeme zvolit jednoduchou azimutální montáž na stativu a dostačující průměr v rozsahu 60 – 100 mm. Ve větších průměrech se již stává refraktor cenově nevýhodným.

Hvězdářský dalekohled – reflektor

Podle znalců jsou daleko lepší variantou na pozorování noční oblohy zrcadlové hvězdářské dalekohledy (reflektory). Sice fungují na ne moc odlišném principu než čočkové, ale příchozí světlo do dalekohledu se hned odráží díky dvěma různě postaveným zrcadlům (čočkový má pouze jedno). Pohledem přes kratší tubus mají ostřejší a kvalitnější obraz, který není převrácen. Jediné, co by nám tedy mohlo ztížit rozhodování, je vysoká cena a větší křehkost materiálu, ze kterých jsou zrcadlové dalekohledy vyrobeny.

Tento typ hvězdářského dalekohledu je vhodný pro poloprofesionální či profesionální účely. Rozumnou volbou bude průměr dalekohledu Newtonova typu mezi 120 – 200 mm na ruční paralaktické montáži. Levnější alternativou je Dobsonova montáž. Pokud to myslíme s pozorováním opravdu vážně, pak budeme potřebovat hvězdářský dalekohled na paralaktické montáži s vlastním pohonem. Ta nám nabídne i solidní možnosti pro případné fotografování.


Nevíte si rady? Chybí Vám nějaká informace? Zeptejte se v diskusi!